V březnu 2023 se stala nejsdílenější grafikou na sociálních sítích v zahradnických kruzích ilustrace Maďarské entomologické společnosti. Vzniklo kolem ní obrovský haló! Posílala se sem, tam, komentovala jak největší objev století a jednou jsem ji dokonce potkala vzhůru nohama. Jenže někdo nám k tomu jaksi zapomněl něco říct, a tak se ta vlna podpory přírodních zahrad velmi rychle rozplynula.
Jestli jste tenhle obrázek ještě neviděli, tak vám asi na měsíc musel vypadnout internet, protože byl úplně všude. VŠUDE! Měla jsem ho mockrát v dajrektu s textem: „Koukej, to je přesně pro tebe.“ Když přišel už asi po dvěstětřicálýosmý bez nějakýho většího odůvodnění, uvědomila jsem si, na co se koukám já a na co se dívají jiní. Já ty konkrétní rozdíly vidím, to je jasný. Ale co ti, kteří havětí nežijou?
Maďaři ke grafice na svÉm webu napsali…
…velmi googloidně přeloženo, ale při trošce fantazie…
„Dnes, 10. března slavíme už pátým rokem opylovatele, naše neúnavně činné pomocníky, bez kterých bychom se museli rozloučit se 70 % našich nejběžnějších plodin. Bez opylení by naše ovocné stromy neplodily, museli bychom se vzdát kávy, čaje a dokonce i čokolády. Více než tři čtvrtiny kvetoucích rostlin jsou opylovány zvířaty, ale přestože opylovatelé poskytují cenné ekosystémové služby, jejich počet se v posledních letech drasticky snížil.
Důvodem je především ztráta biotopu. Přirozené divoce rostoucí louky byly často nahrazeny poli ošetřovanými přípravky na ochranu rostlin nebo jinými plantážemi, moře invazních druhů zaplavuje naši kdysi rozmanitou flóru. Našim zaneprázdněným malým kamarádům můžeme ale pomoci nechemicky ošetřovanými divokými květy i kvetoucími keři a zahradami přátelskými k opylovatelům.
Pestrým a pečlivým návrhem naší zahrady nebo i pár drobnostmi jako je konev nebo úkryt pro hmyz můžeme udělat hodně pro to, aby se naše zahrada stala oázou nejen pro nás, ale i pro zvířata žijící kolem nás.
Na našem plakátu ukazujeme, jak se může počet druhů na naší zahradě zvýšit, pokud budeme pečovat o trávník tak, jak to dělá příroda, budeme-li trávu sekat o něco méně často a ponechávat v ní divoké květiny, pokud do zahrady umístíme pítko či ptačí budku, pokud všechny plochy nevybetonujeme či nevydláždíme, případně travnaté plochy proložíme bohatými záhony původních květin.
Vyzýváme všechny majitele zahrad, aby si vzali náš obrázek jako návod a realizovali na své zahradě byť jen jeden z přírodě blízkých kroků, a pokud uvidí výsledek, mohli by mít náladu na další proměny.“
Jenže na sociálních sítích se s takovým elaborátem nikdo nezabýval, a tak se mezi lidi dostal jen tenhle odstavec… (A někdy ani ten ne. Grafika se šířila neozdrojovaná a nepopsaná.)
„V naší grafice upozorňujeme na to, o kolik víc druhů zvířat může najít domov nebo potravu v přírodně navržené a spravované zahradě.“
Obávám se, že to nadšení, co kolem ilustrace vzniklo, bylo tak všechno, co se stalo a stane. Protože málokdo rozšifruje, co konkrétně je potřeba změnit, aby mu to na zahradě začalo žít. A tak tu grafiku rozpitváme úplně do mrtě, ať si z ní pak každý může vzít přesně to, co mu ještě chybí.
Vezmeme to prvek po prvku
Trávník
Takovej angličák je na českých zahradách jedna z největších blbostí. Bez zalejvání, sekání, pesticidů, herbicidů, fungicidů a hnojiv si v podstatě ani neškrtnete. Anglickej jednodruhovej trávník byl stvořenej pro nóbl ostrovní život, kde je sníh výjimečně a v létě není takovej hic. Proto udržet ho tady v jakž takž životaschopným stavu, je jak chtít po koblize, aby byla mi zformovala tělo do plavek.
Jooo to taková louka, to už je jiný kafe. Trávník složený z mnoha druhů trav, trvalek a letniček, ten si s našima podmínkama skvěle poradí. Takže se nemusí kropit, stříkat ani hnojit a je domovem pro mnoho druhů hmyzu. Když ho pak tam, kde nechodíme nebo v létě neležíme, necháme vyrůst a posekáme 2x do roka (nebo aspoň nebudeme sekat co 3 dny), rázem se naše zahrada promění v přírodní sanatórium plný kobylek, brouků, pestřenek, včel, čmeláků, mravenců, motýlů a dalších živočichů.
Vydlážděný plochy vs. travnatá cestička s šlapáky
„Já bych to tady celý vybetonoval a natřel na zeleno.“ Tuhle větu, která se často říká ze srandy, ale mnohdy se vší vážností, jsme asi už všichni slyšeli. Jenže ono se to stává realitou častějc, než by bylo zdrávo. Já nemám nic proti autostáním nebo cestičkám, ale čeho je moc, toho je příliš. Vydlážděná plocha ohřívá zahradu, znemožňuje zasakování dešťový vody i… život. A tak čím míň vydlážděnejch ploch na zahradě budeme mít, tím líp.
