Text níže je přepis podcastu. Bez korektůry a na hulváta tak, jak to ze mě vypadlo. ⤵️
Kolem hnojiv, postřiků, děsivejch soch a zářivě barevnejch balíčků speciálně vyšlechtěnejch druhů letniček schovanejch v bambilionu semínkách se protáhneš konečně ven mezi stojany se stovkama květináčů rozkvetlejch kytek. Každá na tebe číhá v deseti různejch kultivarech a tebe zachvátí pocit, že všechno musíš mít. Začneš s košíkem brázdit uličky, občas něco vezmeš do ruky, ale co z toho všeho vzít? Co by se ti hodilo do… vlastně do ničeho, protože jsi zas přijela do zahradnictví bez seznamu, co chceš koupit. Chtěla sis udělat radost, však já to znám, neboj se… Ale čím? Ty barvy! A ty květy! A támhleto vypadá jak z nějakýho scifi filmu! Sice vůbec nevíš, kam to dáš, ale to jsi ještě neviděla! Má to obrovskej plnej květ, kterej mění barvy podle toho, jak se po obloze honěj mraky a květ jak dětskou hlavu. To musíš mít!!!
Dneska zabrousim do tématu, o kterým se moc nemluví. Přece když se osazuje zahrada, tak je nejdůležitější barva, forma a kombinace kytek. S tímhle tvrzením ale já tak úplně nesouhlasím. Jasně Líbí a Nelíbí je důležitý kritérieum, ale není kytka jako kytka, a tak výběr kytek pokládám za základ hmyzumilnejch zahrad.
Jak to má příroda vymyšlený?
Příroda to původně měla chytře vymyšlený. Miliony let uzpůsobovala rostliny všem možným druhům hmyzu ať už tvarem nebo barvou. A tak sama přizpůsobila a rozšířila rostliny, který se na daným území samy úspěšně množí a prosperují. Takový rostliny dokázaly přežít i dobu ledovou a až moderní člověk je dost rasí.
Těmhle člověkem nešlechtěnejm rostlinám z danýho území říkáme původní nebo domácí druhy rostlin. Poskytujou místním zvířatům potravu a mnoho druhů hmyzu je na nich vyloženě životně závislejch. Umře kytka, umře zvíře, protože se nebude mít na čem krmit. A naopak. Umře z nějakýho důvodu zvíře, umře kytka, protože jí nebude mít kdo opylovat a nebude se moct rozmnožit. Proto je zachování původních druhů rostlin, ale i zvířat tak důležitý.
Pak se k nám vlivem klimatickejch změn a člověčí nenažranosti dostalo i hodně nepůvodních, exotickejch druhů rostlin. I mnoho z nich vyrábí žrádlo pro naše původní druhy hmyzu nebo ptáky, ale ne všechny si vedou tak dobře a uspokojí třeba jen celosvětově rozšířený druhy, jako je včela medonosná, který je skoro jedno, co baští. Ale o nějakejch vzácnějších druzích hmyzu nebo ptáků nemůže bejt řeč.
Samozřejmě, že studovat, který druhy hmyzu baštěj kterou kytku nebo nektar a pyl, je blbost. Proto je v trvalkový výsadbě vždycky lepší namíchat různý druhy kytek a pozorovat.
O čem chci dneska ale hlavně mluvit, je šlechtění těhlech přírodou vytuněnejch původních druhů.
Šlechtím, šlechtíš, šlechtímě
Když se podíváš na Pinterest nebo Instagram, odfiltruješ ty moderní výsadby do kůry a textilie a trochu zapátráš po přírodě blízkejch trvalkovejch záhonech, zjistíš, že některý možná tak trochu loukoidně vypadají, ale s přírodou nemají vůbec nic společnýho. Jsou seskládaný z vyšlechtěnejch kultivarů stromů, keřů a kytek, který jsou na oko hezký, ale často naprosto zbytečný.
Nebudeme tady zabředávat úplně do hlubin šlechtění, proto tady nejsme, takže historii jen tak líznem, ať máš potuchy, o jaký době se tady bavíme.
Šlechtění rostlin sahá do historie hooodně daleko. Skoro až do doby, kdy se rostliny začaly cíleně pěstovat.
Z historickýho hlediska se jednalo spíš o náhodu než nějaký cílený křížení. Mluvíme o době kamenný, tak co bychom po tehdejším člověku chtěli. To je ta doba, kdy ještě házel šutry na mamuta. Šlechtění se v tu dobu dělo samo, on k tomu přišel jak slepej k pazourku, jen si všiml, že je nějaká rostlina lepší než jiná, třeba chuťově nebo dobou, kdy plodí, i když vypadají dost podobně. Takže o nějakým cíleným pěstování nový lepší odrůdy, která má něco navíc, ještě nemohla bejt řeč.
Záměrně se začalo šlechtit až o mnoho let později a nejvíc začalo lidstvo vylepšovat až zač. 20 století, kdy začaly vznikat moderní odrůdy s cílem např.:
- zvětšit výnosy,
- zvýšit kvalitu produktu,
- zvýšit odolnost vůči zimě,
- suchu,
- chorobám,
- škůdcům,
- znásobit vegetační dobu,
- přizpůsobit rostliny kombajnům,
- aby nepoléhaly,
- nevysemeňovaly se,
- dozrávaly všechny stejně
- aby efektivnějc využívaly živiny,
- snášely herbicidy a toxiny,
- měly větší květy,
- byly plnokvětý a na oko hezčí, aby se nepřesemeňovaly,
- nebo naopak rychleji šířily,
- aby nelákaly opylovatele,
- aby z nich nepadaly plody,
- měnily barvu,
- a všechno další možný i nemožný.
Takhle vyšlechtěný odrůdy nebo kultivary se začaly registrovat a obchodování s nima řídit platnejma zákonnejma předpisama. Stal se z toho velkej byznys.
Jenže…
Když se původní kytka kvůli šlechtění snaží vyrobit třeba plnokvětej květ, obvykle o něco přijde. Třeba o tyčinky plný pylu nebo o část i celou zásobu nektaru. A tak jsou často plnokvětý kultivary trvalek pro hmyz úplně zbytečný, při dolování žrádla ze záplavy okvětních lístků se neskutečně vyčerpávají, že pak nemají dost síly na dolet domů. Nebo v květech žádný jídlo nenajdou, a tak se zbytečně vysílí oblétáním rozkvetlých záhonů, který pro ně nemají ani sváču.
Ještě, že nejsou úplně pitomí a dávají si mezi sebou vědět, co ostatním bude chutnat a co ne. Kde už někdo byl a všechno vyžral a kde dlouho nikdo nebyl a rostlina stačila vyrobit žrádlo nový. Spolupracují.
Topolovky a moje zahradní bádání
Schválně jsem loni vysela na zahradu topolovky. Klasickou Topolovku růžovou, dvouletku s jednoduchými květy, která sice není naše původní, ale náš hmyz ji vzal na milost. Loni vytvořila přízemní růžici a letos vykvetla. Je nádherná! Dvoumetrová a od začátku července obsypaná čmeláky, samotářskejma včelama, včelama medonosnejma a různejma broučkama. Napočítala jsem na ní najednou 17 druhů hmyzu.
Hned vedle topolovky růžový jsem vysela její plnokvětej kultivar. Kdybyste ho viděli, to byste se rozbrečeli. Je zoufalej. Oba druhy napadla jakási houbová choroba. Moc jsem to neřešila, test je test, nechala jsem je bejt. Zatímco ta s jednoduchejma květama to ustála docela dobře, trochu opelichala, ale zvládla to a teď vypadá, jako by jí nic nebylo, plnokvětá forma je soubor holejch klacků s květama. A co hmyz? Ve stejnej čas, jako jsem počítala druhy hmyzu na jednoduchý formě topolovky jsem koukla i na plnokvětou. Jestli mě sleduješ na Instagramu babu.gardens, ve stories jsi mohla vidět, že o plnokvětou formu se nikdo nezajímal. Celkem jsem napočítala 2 druhy, a to ruměnici pospolnou, který je prakticky jedno, co jí a mandelinku rdesnovou, která sežrala to, co zbylo z listů. Oba dva druhy kempujou i na jednoduchý formě, takže kdybych plnokvětou na zahradě neměla, nic by se nestalo.
Jak teda kytky vybírat?
Jasně, ne všechny šlechtěný kultivary jsou snůška hrůznejch vlastností, proto je potřeba použít rozum a v zahradnictvích koukat trochu kolem sebe. Nejen na to, jak kytka vypadá, ale i na to, jak se kolem ní chová hmyz. Zahradnictví jsou v podstatě jedna velká zahrada. Akorát kytky nejsou zasazený v zemi, ale v květináčích. A tak je hmyz využívá v podstatě úplně stejně, jako je bude využívat i u tebe na zahradě. Kolem čeho je frmol na place, kolem toho bude frmol i v záhoně. Ber to ale s rezervou. Možná tam půjdeš v den, kdy bude větrno, pod mrakem a bude poprchávat. Tak jasně, že tam nebude záplava motýlů, i když by ve slunečnej den třeba byla.
Jako dobrej ukazatel výběru rostlin pro opylovatele neber ani včely. Ty, jak už víš, sežerou skoro všechno a využívají hlavně velký plochy rostlin bohatý na nektar a pyl, takže když si pak koupíš jednu kytku, z vysoka se ti na ní… a jinej hmyz lákat třeba ani nebudou. Nebo naopak na velký ploše stejnejch rostlin uvidíš jen včely a vyhodnotíš, že jinej hmyz na ně tím pádem chodit nebude. To ale jen včely vytlačily všechny ostatní, protože je jich tam tolik, že na čmeláka chudáka už nezbylo žrádlo.
Už se i k nám rozšířilo označení čmeláka na etiketě u různejch druhů keřů i trvalek, SEMO vydala kolekci Nektar párty u semen atraktivních medonosnejch rostlin pro včely, čmeláky a motýly, takže i když nemáš vůbec tušení, co vzít, můžeš se trochu řídit podle označení. Jinak to jistí internet nebo selskej rozum a pozorování.
Šlechtěnej, nebo nešlechtěnej druh?
Možná tě napadlo, jak se pozná šlechtěnej kultivar a jak nešlechtěnej druh?
Určitě si vybavíš cedulku u kytek v zahradnictví. Píše se na ní nějaký český jméno, kterýmu obvykle rozumíš a pak taky latinský, který neumíš ani přečíst. A to, co ti nejde přes pusu často doplňuje nějaký slovo v jednoduchejch uvozovkách. Tzv. kultivar. Kultivar je právě označení vyšlechtěný odrůdy. Jen podle tohodle slova zjistíš, co se šlechtěním na původní rostlině upravilo. Samozřejmě zadáním do Googlu, kterej ti vyplivne specifika daný rostliny. Napsaný to na květináči obvykle nebejvá. Například Babské ucho - salvia officinalis ‘Purpurascens' - je vyšlechtěná forma šalvěje lékařské s fialovejma listama - tohle šlechtění se pravděpodobně nedotklo květů, takže bude přitahovat opylovatele stejně jako původní šalvěj lékařská. Ale těžko říct, takže pozorovat, pozorovat…
Předpokládám, že na blind chodíš do zahradnictví akorát pro kytky a ty tam stojej často jen v době kvetení, jinak by je neprodali, takže cedulky ani nestuduješ a koukáš po vzhledu. Tam sleduj hlavně květ a frmol okolo. Některý uvědomělejší zahradnictví mají kytky i rozdělený na ty pro podporu opylovatelů a ostatní a to nejen na e-shopech, ale i na place.
Moc hezky mají zpracovanej seznam kytek pro podporu čmeláků i bombusofilové z organizace Čmeláci Plus: https://www.cmelaciplus.cz/seznam-rostlin-vhodnych-pro-podporu-cmelaku/
Není to jednoduchý, já vím, ale do toho se časem dostaneme.
Teď je pro tebe důležitý jediný
Není kytka jako kytka. Některý dokážou víc, než bejt hezký. Zvládnou uživit ty, na kterejch závisí uživení nás. Jsou zdravější, nenáročnější, přirozenější a svou jednoduchostí ve výsledku i krásnější.
Zas to ale neber jako dogma. Jestli se ti něco líbí, co prostě musíš mít, tak to měj.
Tak utíkej ven a koukni, jak si vedou tvoje kytky. Kde máš teď největší frmol nebo u čeho naopak život chybí. A dej mi vědět na Instagram babu.gardens do komentáře pod příspěvek se třetí epizodou s názvem Není kytka jako kytka nebo do zprávy. Nezapomeň podcast šířit dál, ať se nám všem dobře daří a uslyšíme se zase bzzzzzy.
