#6 Včely samotářky

Text níže je přepis podcastu. Bez korektůry a na hulváta tak, jak to ze mě vypadlo. ⤵️

Nedávno mi přišla na IG zpráva, cituju:

"Babu, nemůžu přesvědčit přítele, že existují nějaký včelky, co žijou samy a nežijou v úlu. Tvrdí mi, že nic takovýho není. Jak to je?"

Takže téma dnešní epizody je jasný. Dovzdělat Láďu. Jo a taky včely samotářky.

Tahle skupina asociálního blanokřídlýho hmyzu vážně existuje, Láďo. A dokonce je děsně užitečná. Na našem území jich najdeme přes 600 druhů, některý o velikosti – spíš o malinkosti kolem 5 mm až do velkejch vrtulníků kolem 4 cm. Vedle včely medonosný u mě vedou na plný čáře.

Samotářský včely, jak už z jejich pojmenování vyplývá, jsou včely, žijící převážně samy. Většina druhů nevytváří žádná společenská uspořádání, takže v jednom místě nežije ve vzájemný pospolitosti a spolupráci víc jedinců najednou, jako známe třeba u včel medonosnejch, čmeláků, vos, mravenců, termitů nebo krevet. 

I když je tenhle hmyzí socialismus v mnoha ohledech výhodou, je o dost náročnější na přírodní zdroje a pomalejší v expanzi než samotářskej způsob života. I proto se to evolučně nezvrhlo a včelky samotářky pořád žijou tím nejjednodušším a nejnižším způsobem sociálního života. Asi jako já. Každej jedinec se stará o všechno:

• o jídlo,
• ochranu,
• rozmnožování.

Neexistují mezi nimi žádný královny, dělnice, vojáci ani trubci, ale jen dvě kasty – kasta samiček a kasta samců. A protože se musej spolehnout sami na sebe, jsou extrémně přemotivovaní a opylujou jak ďas i při teplotách, kdy včela medonosná nasazuje kulicha. Protože si nemají v podstatě co chránit, jsou mírumilovný a neútočí.

Jako u všech druhů hmyzu, je jejich jedinej a nejdůležitější úkol rozšířit svoje geny. A tak se hned z jara přezimující samotářka se samotářem spáří. Samotář má hotovo a jde si po svým, zatímco samotářka začne se stavěním hnízda. Podle toho, jakýho je druhu, vyhrabe nebo postaví komůrku anebo se nastěhuje už do nějaký existující dutiny nebo stébla. Pak dovnitř začne nosit jídlo – nektar a pyl a naklade do každý buňky (takovýho pokojíčku) jedno vajčko. Buňku pak uzavře a pokračuje ve stavbě dalších. Celkově udělá takovejch buněk něco pod dvacet. Jakmile má hotovo, už se stará jen o sebe. U většiny druhů se se svejma miminama nikdy nesetká. V jednotlivejch buňkách se mezi tím líhnou vajíčka. Včely jsou hmyz s proměnou dokonalou, takže z vajíčka se líhne larva, ta se vykrmí, zakuklí a teprve potom se vylíhne včelka. Záleží na druhu, ve který vývojový fázi přezimuje. Některý druhy přezimujou ještě v larválním stádiu a až na jaře svojí proměnu dokončej. Některý naopak dokončej proměnu ještě před zimou, ale přezimují jako dospělci ještě v hnízdišti. Líhnou se pak na jaře, jakmile začne bejt teploučko.

Hnízdění včel samotářek

Jestli do něčeho budeš chtít někdy zabřednout, tak jsou to způsoby hnízdění samotářskejch včel. Co druh, to nějaký specifikum nebo zajímavost. A to, že těch druhů nemáme málo.

Nejvíc druhů hnízdí v půdě. Vyhrabávají si takový maličkatý krtičiny, který mají díru uprostřed. Jako sopka. Jiný zas na rovině nepotkáš. Vyhledávají svahy nebo cihlový zdivo. Další se na nějaký hrabání můžou, víš co a vyhledávají už hotový válcovitý otvory nebo dutiny, třeba různý stonky a stvoly. Nebo využívaj díry po dřevokazným hmyzu, co by se s tím chroupaly samy. Ultrakjůt jsou příbytky v hlemýždích ulitách. Další se zas chroustání nebojej a vyhlodaj si díry v dužnatejch stoncích, třeba v ostružiníku. Některý druhy jsou zas hrozně vybíravý na dřevo. Hledaj trouchnivějící kusy, v čerstvým rozhodně hnízdit nebudou.

Kukaččí včely

A když jsme v tý rozmanitosti, nesmím zapomenout na kukaččí včely. Ty se samozřejmě podle názvu o žádný hnízdo ani nesnaží, ale využívaj pro svoje vajíčka cizí hnízda, kde už je nacpaný jídlo a majitelka shání další. Kukaččí larva pak sežere vajco nebo larvu původního obyvatele a dovyvine se v buňce sama. Určitý druhy kukaččích včel se obvykle specializujou jen na určitej druh samotářky. Je to fakt zlý. Vyhlídne si náhradní mamku, která se dře, staví a nosí žrádlo a vždycky, když odlítne pro další potravu, vlítne jí do hnízda, naklade vajíčko a zamaskuje. Majitelka pak přilítne, dovybaví buňku, naklade vajíčko a zavře. Zas nosí žrádlo do další buňky, kukačka naklade vejce, zatímco je majitelka pryč, ta pak zas přiletí, dovybaví buňku a zavře. A takhle pořád dokola. Když najde kukaččí včela už zásobenou a zavřenou buňku s vajíčkem, probourá zátku, zničí vajíčko nebo larvu, naklade svoje vajco a zase buňku zašpuntuje.

Mezi kukaččí včely se neřaděj včely, který si zabíraj hnízda v rámci jednoho druhu nebo vykrádaj zásoby cizím včelám. Vždycky se jedná o včelu, která využije hnízdiště jinýho druhu pro vývoj vlastních mimin. Vybíraj si většinou jen pár druhů, kterejm jsou blízce příbuzný. Protože se vůbec netrápěj s nějakým sháněním pylu pro svoje potomky, to za ně oddře někdo jinej, chybí jim i košíčky na pyl, jako znáš u včely medonosný. Jsou víc obrněný, aby je majitelka nepohryzala nebo to neschytaly žihadlem, když je načape. Taky mají často výraznější zbarvení, jako třeba vosy.

U nás se odhaduje zhruba 25 % kukaččích včelích druhů. Zajímavý je, že množství parazitickejch včel se se vzdáleností od rovníku zvyšuje. Bude za to nejspíš moct střídání ročních období, kdy je snazší vychytat zvyklosti jinejch druhů a využít je ve vlastní prospěch. Efektivita nade vše. Možný taky je, že je čím dál míň hnízdních příležitostí, a tak je pro opozdilce snazší (nebo jim nic moc jinýho nezbejvá) naklást vajíčka jinam.

Včely samotářky patřej do nadčeledi včelovití stejně jako čmeláci, kutilky i včela medonosná. Těch 600 druhů, který žijou u nás pak rozdělujeme do 6 různejch čeledí, který se úplně božózně jmenujou.

Hedvábnicovití:

Mezi hedvábnicovité řadíme hedvábnice a maskonosky.  Hadvábnice jsou takoví malí medvídci. Něco mezi čmelákem a huňatou včelou. Vyhledávaj si nebo vydlabávaj vyhloubený skuliny v zemi a tam si staví svoje hnízda.

Maskonosky jsou maličkatý, kolem 4–9 mm a připomínají okřídlený mravence. Na hlavě mají takovou černožlutou masku. Aby se moc nenadřely, hnízděj v přirozenejch dutinách mezi kamenama, v opuštěnejch chodbách, ve skalách i v zemi.

Společně s hedvábnicema vytvářejí uvnitř komůrek takovou celofánovou hmotu, kterou si vyráběj, oddělujou s ní komůrky a vystužujou prostor.

Pískorypkovití:

Mezi pískorypkovité patří pískorypky, pískohrabky, bělonosky, žlutoproužky, trubčice.

Pírkorypkovitý by sis mohla splíst s nějakejma divokejma včelama. Chovají se často jako společenskej hmyz. Hnízděj totiž často vedle sebe, a každá má buď samostatnej vchod nebo mají všechny společnej. Svoje hnízda vyhrabávaj v zemi.

Ploskočelkovití:

Mezi ploskočelkovité patří ploskočelky, trnočelky, zvonkovky, křivorožky, šupiněnky, nicotěnky, ruděnky.

Hnízdí hlavně v zemi a většina druhů je nevinná, ale ruděnky…

Ruděnky jsou typickejma kukačkama. Jakmile vypátraj hnízdo, začnou pracovat na nahrazování původních vajček těma svejma. Rozvíčkuje si jednotlivý buňky naklade a zase zavíčkuje. Má speciální víčkovací systém, takže kdyby se náhodou vrátila půvopdní majitelka hnízda, není schopná hnízdo otevřít.

Pilorožkovití:

Mezi pilorožkovité patří chluponožky, olejnice, pilorožky.

Chluponožky jsou mistryněmi ve sběru pylu. Za jeden let unese chluponožka až 45 mg pylu. Ve srovnání se včelou medonosnou, která nosí kolem 16 mg, je to… hodně. Mimochodem včela medonosná těch 16 mg nasbírá na zhruba 80 květech. Takže chluponožka musí pro svejch 45 mg obletět asi 225 květů.

Olejnice je kromě ruční pumpy na olej pro odsávání druh samotářský včely specializovaný na sběr olejnatejch nektarů z květů. Olej využívá jako potravu pro larvy a impregnaci komůrek. Hnízdí totiž ve vlhký zemině, takže ji olej chrání před vlhkostí a plísněma.

Čalounicovití:

Mezi čalounicovité patří drvnice, smolanky, vlnařky, smutěnky, ostnoštítky, dřevobytky, zednice, maltářky, čalounice, kuželitky.

Hnízděj podle druhu v zemi, ve dřevě, ve stoncích rostlin, v dutinách stromů, v ulitách, ve zdivu, v listech… no v kreativitě se meze nekladou. Podle materiálu, ve kterým hnízděj, mají uzpůsobený kusadla. Některý druhy si umí kusadlama vykrajovat z listů kolečka, kterejma uzavíraj hnízdní komůrky. Třeba čalounice, ty mají vykousanejma kusama listů a květů vystlaný komůrky v mrtvým dřevě.

Některé čalounicovité si třeba dělaj komůrky nebo víčka z rozžvejkanejch listů. Takže to pak hmyzích hotelech vypadá, jako kdyby byly víčka plesnivý. To ale dělají ty rostlinný cucky.

Smolanky si vyráběj komůrky z… myslim, že už jsme to tady všichni pochopili, žejo Láďo… ze smůly.

Včelovití:

Mezi včelovité patří drvodělky, kyjorožky, nomády, zdobnice, krytoretky, slídiletky, krátkorožky, zdobenky, smutilky, stepnice, pelonosky ale taky čmeláci, pačmeláci, včely.

Drvodělka patří se svejma asi 3–4 cm k největším zástupcům z čeledi včelovitých a mezi u nás největší žijící samotářskou včelu. Nemají sběrný košíčky jako včela medonosná. Pyl shromažďujou na zadních holeních a přenášejí ho i v trávicí trubici. Za mě jsou celí pylosběrní od hlavy až k patě, protože když se do toho daj, tak se dokážou obalit komplet celý bílejma nebo žlutejma pylovejma zrnkama. Hnízdí ve vyhryzanejch chodbičkách v trouchnivějícím dřevě, kde si budujou komůrky ze slin, kam kladou vajíčka. Pářej se v květnu, pak samička hledá vhodný místo k vyhloubení díry a nakladení vajíček. Přezimuje v různejch škvírách ve stromech nebo ve zdech a vídat se s ní na zahradě můžeš od jara až do konce září.

U nás se vyskytuje drvodělka fialová a drvodělka potulná. Na první pohled jako laik rozdíl asi nepoznáš, takže bych se do nějakýho velkýho určování druhů vůbec nepouštěla. Pro naše účely nám bude stačit, že víme, že je to drvodělka a maximálně můžeš zamachrovat určením samice nebo samce. Samec má na tykadlech oranžový pásky. Když jsou tykadla celý černý, je to samice. (Teď jsem ze hluboce zamyslela, jestli laik má i ženskej rod, abych byla gendrově fér. Laik a laika, lajčka prej podle slovníku seznamu, ale nikdo jinej ženskou laika nezná. To určitě proto, že co žena, to odborník.)

I když mám na zahradě spoustu starejch ovocnejch stromů, kde se určitě hloubí jedna báseň, vyhlídla si letos naše drvodělka starej paletovej stůl. Denně se k němu vracela a hledala místo. Moc se mi nechtělo jí v tom podporovat, protože je promořenej až na dřeň, tak jsem začala shánět po sousedech velký vrtáky a vyrobila jeden drvodělčí špalek. Tímto bych chtěla poděkovat mýmu muži, kterej se obvykle do těhlech projektů nezapojuje, že se nadchnul pro drvodělčí bydlení a vyrobili jsme ho společně. Možná jen nechtěl poslouchat moje skuhrání, že u paletovýho stolu nemůžeme sedět, protože se v něm roděj miminka, tak se obětoval. Na to se už ale historie neptá.

Drvodělky jsou děsně vybíravej hmyz na místo k hnízdění. Ve volný přírodě pro ně ideální místo mnohdy ani není možný najít, protože se všechny starý suchý trouchnivějící stromy likvidují a dělá se čisťoučko, aby to oku lahodilo, nikomu se nic nestalo a hmyz nemá co žrát a kde bydlet. Pro hnízdění je nejlepší stojící starý dřevo ideálně listatejch stromů. Tvrdý dřevo se blbě hryže, takže je lepší dřevo z ovocnejch dřevin. Dřevo taky nesmí bejt čerstvý, ale částečně trouchnivějící. Zas se ale nesmí rozpadat. Já jsem měla odložený poleno dubu, který je tvrdý, takže jsem do něj navrtala díry zdruba půl metru od sebe a průměru 10 mm a 12 mm velký  a cca 10 cm hluboký. Do jabloňovýho dřeva si zvládnou díry nadělat samy. Důležitý je poskytnout drvodělce dostatečnej prostor, takže vybírej špalek minimálně 15 cm v průměru.

Umístění špalku je stěžejní věc. Chce to osluněný místo chráněný před větrem, aby se ve vlhku nemnožily bakterie a houbový choroby. Já jsem ho šoupla do trvalkovýho záhonu, kam svítí sluníčko celej den. Využila jsem ho jako podstavec pod pítko pro včely, takže dva v jednom. Pak už jen stačilo počkat, jestli si ho drvodělka lačná po ubytování pro minidrvodělky najde.

Stejně jako u jinejch hmyzích domků je veledůležitá ochrana špalku před predátorama. Vajíčka a larvy drvodělek jsou součástí jídelníčku strakapoudů, takže je potřeba špalky schovat za síť s oky kolem 45x45 mm.

Co pro včely samotářky udělat na zahradě?

Stejně jako pro všechen ostatní hmyz je důležitý mít na zahradě 3 věci - místo, jídlo a hnízdiště.

• Místo: Většinou to je plně osluněná plocha, kde příliš netáhne, na který se odehraje celej jejich život. Takovou plochu stejně na zahradě potřebuješ pro pěstování zeleniny, takže by to pro tebe neměl bejt žádnej nepřekonatelnej problém.
• Jídlo: Samotářský včely jsou ceněnejma opylovatelema. Joo už i zemědělci si toho všimli. Uvidíš je na kvetoucích ovocnejch stromech, trvalkách i na louce. Některý druhy se k nám kvůli oteplování teprve dostávají a v divoký přírodě toho k snědku pro ně zatím moc není, takže budou odkázaný na naše zahradní výsadby nebo se budou zdržovat jen na místech, kde už se příroda stihla přizpůsobit, jako je třeba jižní Morava.
• Hnízdiště - Víc než důležitý je zachovávat starý stromy a příliš do nich nezasahovat (myslím tím nevyřezávat každou uschlou větvičku. Takový stromy jsou domovem mraky druhů hmyzu i ptáků. A tak jestli nějaký starý stromy na zahradě máš a přemejšlíš o jejich kácení, koukni na to teď složenýma očima drvodělky. Důležitý jsou rozhodně suchý stvoly, dutinky, zídky, skuliny a další roztodivný díry. Všechno o hnízdištích najdeš v epizodě #2 Hmyzí hotely.

Myslím Láďo, že už víš víc než tvoje učitelka na přírodopis. Pojďme si to ještě shrnout. Není mým a asi ani tvým cílem stát se odborníkem na jednotlivý druhy asociálních včel. Je ale dobrý vědět, že kolem nás lítaj.  Že potřebují místo, jíst a založit další generaci. Že jsou výkonnější a ne tak přecitlivělí jako včela medonosná, kterou spousta lidí uctívá. Že každý neostříhaný stéblo a proschlá větev už není bordel, ale příležitost pro ty, kteří si nemůžou říct o pomoc. A že ji potřebují. Abychom měli v budoucnu co jíst.

Dneska je to ode mě všechno. Dej mi vědět na můj Instagram @babu.gardens, jak se ti epizoda líbila a sdílej ji mezi svý přátele a sledující, aby si i oni začali všímat, co kolem lítá a leze. Uslyšíme se zase bzzzzzzy.