Text níže je přepis podcastu. Bez korektůry a na hulváta tak, jak to ze mě vypadlo. ⤵️
Na tenhle díl se hrozně těším, protože za mě je to jeden z důkazů, jak je všechno propojený a nic bez sebe tady na planetě nemůže existovat.Jdeme na téma dnešní epizody a tím jsou hálky.
Co to je?
Hálky jsou úžasným příkladem vzájemný vazby mezi dvěma úplně jinejma organismama. Třeba mezi rostlinou a houbou, nebo mezi rostlinou a bakterií, rostlinou a roztočem nebo taky rostlinou a hmyzem.
Hálky jsou takový divnověci, který vytvoří rostlina. Jsou to útvary, který si na první pohled řekneš, že tam fakt nepatří. A taky že ne. Rostlina by si je sama nikdy nevytvořila, kdyby jí k tomu někdo nepopostrčil.
Možná jsi je už někdy viděla, třeba na listech dubu – takový kuličky někdy až 2,5 cm velký, nebo na růži šípkový takovej mimozemskej chuchvalec, na listech dubu to bejvaj takový čepičky s červenou špičkou…
Jak taková hálka vzniká ještě přesně nevíme, ale nejspíš to bude cíleným působením chemických látek produkovaných larvou určitýho hmyzu. Vědci uvažují i o mechanickým dráždění rostlinnejch pletiv, který působí jako růstový stimulátory, ale přesně se to neví. Důležitý je, že to není ochranná reakce rostliny proti škůdci, ale právě naopak. Jde o řízenej růst rostliny. Proto mají hálky specifickej vzhled a můžeš podle jejich tvaru rozeznat, kterej hmyz v nich bydlí.
Bydlí?
Larva určitýho hmyzu si od rostliny nenechává dělat hálku jen tak pro srandu, ale jako bydlení. Je to děsně důmyslná spolupráce, protože larva nemusí investovat energii do tvorby nějaký kukly nebo do ochrany proti vyschnutí nebo upálení sluncem zaživa. Všechno to za ní obstará rostlina, která to pro ní vytvoří. Ochrání ji i proti sezobnutí a poskytne jí důležitý živiny. Prostě dokonalý.
Zkusím ti to celý popsat na žlabatce listový
Představuju si to tak, že taková dospělá mravencovosička naklade během léta ze spoda do listu dubu vajíčka. Vylíhne se mikrolarvička a řekne stromu:
Udělej mi prosím bydlení.
Strom začne tvořit asi dvoucentimetrovou kouli zespoda listu, ve který se larvička zabydlí, uvnitř jí papká, pak se kuklí a vyvíjí se. Když je z ní během zimy vylíhne dospělá samička, prokouše se z kulovitý hálky ven a naklade do pupenů na kmeni vajíčka. Vyvinou se drobný oválný hálky, kde se zase vyvíjí larvy, který se uvnitř kuklej a v květnu a červnu se z hálky prokoušou dospělý samičky i samci. Páří se, samičky kladou vajíčka do spodku listů a koloběh pokračuje.
Hálkotvorný brebery většinou nijak zvlášť svoje rostlinný bydlení nepoškozujou. Byly by samy proti sobě. Kdyby si rostliny zahubily, neměly by už kde bydlet, což pro ně není výhodný. Věřím v to, že kdyby teď z planety zmizeli všechny duby, který jsou vděčným bydlením pro mnoho hálkotvornejch breber, že by si velmi rychle našli jinou ubikaci.
U toho mě tak napadá… Co bylo první? Hálka nebo žlabatka? Narozdíl od slepice nebo vejce, kdy bylo dřív samozřejmě vejce, si myslím, že byla dřív žlabatka, nebo něco dost podobnýho jako žlabatka. Nějak se vyvíjela, ale protože jí to přišlo složitý, naučila se komunikovat s kytkou tak, aby jí ochránila a ušetřila práci.
O jaký době tady mluvím?
Hálky se na rostlinách začaly objevovat už na konci prvohor a na začátku druhohor, to je zhruba… na den přesně před 200–250 miliony lety.
Hálky nejsou novinka ani u lidí. Různejch neobvyklejch útvarů na rostlinách znali už lidi ve starověku. Ze šťáv některejch hálek dělal řeckej lékař Hippokrates léčiva na různý neduhy už kolem roku 400 před našim letopočtem. Výtažky z hálek se používaly ve starověkkém i středověkkém lékařství pro jejich baktericidní a fungicidní účinky, ale i k činění kůží, barvení látek a k výrobě inkoustů.
Inkoust z hálek – duběnkový inkoust
Duběnkovej inkoust je klasika. Je vyrobený z kulovitejch hálek žlabatek dubovejch, který se nacházej nějčastějc na spodku listů stejně jako hálky žlabatek listovejch, o kterejch jsme si už povídali.
Duběnkovým inkoustem se psalo a kreslilo od středověku až do 20. století a je jím napsána většina děl našich slavnejch předků.
Vaření inkoustu dřív patřilo k povinnosti žen, který dědily recept z generace na generaci. Nahradila ho až syntetická barviva v 80. letech 20. století.
Určitě už víš, že miluju kaligrafii a lettering a hrozně mě baví, že duběnkovým vlastnoručně vyrobeným inkoustem píšou i některý naše kaligrafky, Anežka Peroutka o duběnkách říká, že je to kulatej poklad a u sebe na webu má na něj recept. A až zjistíš kolik duběnek na inkoust potřebuješ, koukni ke Kateřině z La Litera. Ta ho vyrábí z duběnek nalezenejch v pražskejch parcích, takže si ho můžeš rovnou koupit a doma vyzkoušet.
Duběnka = věštecká koule?
Vůbec se nedivim, že kdysi duběnky považovaly za věštecký koule. Nějaký znalosti o hmyzu byly, ale pověry a pranostiky měly pré.
Pietro Andrea Gregorio Mattioli, italskej renesanční lékař a botanik narozený v roce 1501 ve svým herbáři popisuje duběnky, podle kterejch jde prej předpovědět, jestli ten rok bude mor, válka nebo neúroda. - cituju:
“Toto pak ještě obzvláště při těch dubových kulkách větších se nachází, že každého roku z nich o ourodě, o moru a o válce předpovídati můžeme: nebo když se rozrazí na dvé, ty, které celistvé jsou a od červův nezvrtané, měsíce ledna a unora mivají vnitř v prostředku mouchu aneb pavouka aneb červa. Protož jestliže kterého roku moucha se najde, válku, pakli červ, neurodu, pakli pavouk, mor vyznamenává”
Tady se Mattioli těžce seknul ve tvrzení: ty které celistvé jsou a od červův nezvrtané – jakej je rozdíl mezi duběnkama bez díry a s dírou? Ano, modří už vědí, duběnka s dírou je duběnka, ze který už se dospělá žlabatka dubová vykousala ven. Takže žádnej červův z venku dovnitř, ale mravencovosička žlabatka zevnitř ven. Duběnka bez díry je pořád domeček žlabatky. Proto když ji Mattioli rozrazí na dvé, tedy rozpůlí vejpůl, najde uvnitř žlabatku v různejch fázích proměny dokonalý:
- jako larvu – to je ten jeho červ, co zvěstuje neúrodu,
- něco mezi larvou a dospělcem – to je ten jeho pavouk, kterej zvěstuje mor,
- dospělce žlabatky – to je jeho moucha, která zvěstuje válku.
Co díky Mattiolimu teď víme, je, že v roce 1577 byla v duběnce žlabatka ve fázi proměny v dospělce, protože umřel na mor.
Mattioliho herbář
To je vůbec zajímavá knížka tenhle Matiioliho herbář. Je to jedna z nejvýznamějších knih 16. století a do češtiny byla přeložená v roce 1562 Tadeášem Hájkem z Hájku. Oooo jak příhodné. Toho času byl herbář neboli bylinář považován v měšťanských rodinách za praktickou příručku k léčení i k vaření a pro tyhle účely byl používán až do 18. století. Verze z konce 16. století se sice koupit dá, ale pořád je sběratelským skvostem, takže si za ni připlatíš i víc než 40 000 Kč. Jeden takovej je v náchodským oblastním archivu. Dají se ale pořídit i novější výtisky z 90. let i vydání po roce 2000 za mnohem přijatelnější částku.
Hálky na zahradě a bez dubů
Na Zemi je v současný době známo 13 000 druhů hmyzu tvořící hálky, z toho 5-6 000 v Evropě, a tak věřím, že když venku otevřeš oči, určitě nějakou hálku potkáš. Zrovna včera jsem o jednu doslova zakopla.
Dřepěla jsem v loupáku, tak říkám svýmu zatím největšímu trvalkovýmu záhonu o velikosti zhruba 10 m na dva a půl. Pozorovala jsem, jak co pěkně roste a zapojuje se a oči mi sjely na popenec s divnověcí místo listu. A další s divnověcí na stonku. No prosim. Hálky.
Popenec obecný nebo taky břečťanolistý i břečťanovitý, latinsky Glechoma hederacea, je půdopokryvná léčivá trvalka, která si nenápadně fialově kvete a ještě nenápadnějc leze do záhonů. Ve starověku byla považovaná za zázračnou rostlinu chránící před morem a očarování. Mattiolimu by se hodila. Tak kdyby nás náhodou přepad mor, tak se všichni budeme cpát popencem. Minimálně neuškodí, protože se používá i pro podporu chuti k jídlu.
Lidově se popenci podle Wikipedie říká taky: budra, burda, husí nožka, kadeřník, kočičí tlapa, kondelík, kondrábek, kondrlík, koudelík, kundrábek, kundrásek, kundrátek, kundrlátek, kundrtálek, kunrábek, kunrátek, moďálka, moďátka, nádešník, openec, oponec, oponec obecný, oponka, opoňka, poponec, poponek, popoňka, popounek, pupenec, pupínek, švýcarský čaj, vopenec, voponec, vopuňka, zádušník, zádušník břečťanovitý, zemní břečťan
A pak si máme rozumět.
Teď poděkuj svý představivosti. Hálky na popenci vypadají jako zeleno-hnědý varlata. Ochlupený kuličky kolem centimetru, který na popud žlabatky popencový vytvořila samotná rostlina.
Nedokážeš si takovou hálku představit a nikdy jsi žádnou nepotkala? Podívej se ke mně na Instagram, pár fotek ti tam dám.
Teď znáš jeden z nejzajímavějších důkazů kooperace mezi rostlinou a živočichem, o kterým vím. Jak by řekl můj manžel: "Dnes jsem se dozvěděl něco nového."
Tak si užij den, měj oči otevřený, koukej pod nohy a uslyšíme se zase bzzzzzzzzzzy.
